Jak je nemocnice v Trutnově připravena na boj s nákazou - rozhovory s lidmi v nemocnici

Speciálním proškolením prochází desítky zdravotníků a někteří z nich jsou nasazeni do první linie v boji s neviditelným nepřítelem. Trutnovská nemocnice se stala ve čtvrtém březnovém týdnu druhým odběrovým místem v Královéhradeckém kraji. Jak svoje nové role vnímají sami zdravotníci, jsme zjišťovali přímo v odběrovém stanu a na nově vzniklém oddělení dočasné hospitalizace. 

Druhý den odběrů na Covid-19 pracovaly v odběrovém stanu dvě mladé ženy. Zdravotní sestra Michaela Suková a brigádnice, studentka, Karolína Matějů. Na otázky odpovídaly po čtyřhodinovém odebírání vzorků přijíždějících pacientů. 

Michaela Suková: Nemám strach už vůbec. Byla jsem z toho nervózní, dokud jsem byla doma a připravovala jsem se na to, že nastane moment, kdy sem půjdu. Ale když už jsem tady a už to fyzicky dělám, tak jsem v pohodě.

Karolína Matějů: Mám to podobně. Ochraně, kterou mám na sobě věřím natolik, že se ani nebojím, že bych se mohla nakazit. 

M. S.: Já jsem zaměstnanec nemocnice, pracuji na ortopedické ambulanci, která je v současné době pro neakutní stavy uzavřená, takže mě oslovila vrchní sestra s tím, že budu přeřazená na oddělení dočasné hospitalizace. Nic jsem proti tomu nenamítala. 

K. M.: Já jsem se přihlásila dobrovolně. Ještě studuji a když teď nemáme školu, řekla jsem si, že můžu pomoci v nemocnici. 

M. S.: Já mám doma dvě malé děti a manžela, který byl ze začátku proti tomu. Na školení nás ale ujistili, že dostaneme velmi dobré ochranné pomůcky.  Větší riziko nákazy máme v obchodě při nákupu než u těchto odběrů. Doma jsme si to takto vysvětlili, takže nakonec s tím manžel už problém nemá. 

K. M.: Moji rodiče mě sice podpořili s tím, že je to moje budoucí povolání, ale nebyli z toho nadšení. I když je riziko nákazy minimální, bojí se toho, ale respektují moje rozhodnutí.  

M. S.: Ty čtyři hodiny jsou pro mě snesitelné, ale pokud bych v tom měla být osm hodin, tak už si to představit neumím bez toalety, bez pití. 

K. M.: Během odběrů se z toho nemůžeme svléknout a brýle a respirátor tlačí, ale čtyři hodiny se to dá zvládnout bez problémů. 

M. S.: Indikace jednotlivých pacientů od krajské hygienické stanice či indikujícího lékaře dostává nemocnice elektronicky a strážníci u brány mají seznam pacientů, kteří mají přijet. Oni tedy ověří totožnost pacientů. Další postup už je na nás. Můžeme se střídat, ale zvolili jsme metodu spolupráce, kdy jsme na místě celou dobu obě. Jedna z nás odebírá výtěr z nosu a druhá popisuje zkumavku a otevírá ji pro vložení výtěrovky. Stejně pak probíhá výtěr z krku. Zkumavky pak uchováváme v ledničce a chodí si pro ně personál z laboratoře.

M. S.: To bylo pro mě největší překvapení. Myslela jsem si, že ti lidé budou vystresovaní, ale oni jsou velmi milí. Více než o sebe mají strach o nás. Přejí nám, abychom to zvládli a nenakazili se, mají s námi soucit, podporují nás. 

K. M.: I mě to hodně překvapilo, lidé jsou skutečně milí a vstřícní, za což jsme samozřejmě rády.

M. S.: Je to samozřejmě horší práce než s dospělými. Měli jsme tu dnes jednoho malého chlapečka, který se bál, cukal hlavou, ale s pomocí rodičů jsme to zvládly. 

K. M.: Ten výtěr je nepříjemný i dospělým. A když dítě vidí, že rodič výtěr hůře snáší, vystraší ho to. Proto je lepší vyšetřovat nejdříve děti a až pak rodiče, pro děti je to tak určitě méně stresující. 

V čem je výtěr na Covid-19 jiný než běžné výtěry, na které jsme zvyklí?

K. M.:  Při výtěru na Covid-19 je třeba setřít i kousek sliznice, vyšetření je tedy poměrně nepříjemné. Je to hlavně z toho důvodu, že chceme eliminovat chybu, která by vznikla špatným nebo nedostatečným odběrem. 

Práci odběrových sester, jejich nasazování do směn, bariérové vstupy do nemocnice, ale také chod oddělení dočasné hospitalizace, které slouží pacientům s podezřením na onemocnění Covid-19 má v trutnovské nemocnici na starosti Michaela Radoňová, která dříve pracovala jako vrchní sestra neurologie. 

Využíváme sestry z oddělení, které teď omezily provoz. To jsou především ambulantní sestry a sestřičky z lůžkových oddělení, které jsme dočasně sloučili. 

Je to individuální. Pokud je to možné, snažíme se jim vycházet vstříc a nenutit někoho do práce, kterou kvůli strachu z nákazy odmítá. Mám možnost dát takové sestře jinou práci, například u vchodu. Ochotnější k službě ve stanu jsou většinou mladší sestřičky.  

V současné době máme k dispozici desítky lidí. Základem je, že všichni musí být na tuto práci dostatečně proškolení. Jsou to speciální školení na pracovní postupy, ochranné pomůcky, atd. Tato školení probíhají téměř denně. Jinak se školí personál na lůžka pro pacienty s podezřením na nákazu a jinak odběrové sestry do stanu. K lůžkům teď nastupují i sestřičky, které u lůžka třeba roky nesloužily, tedy se musí přeorientovat na úplně jinou práci. Počet proškolených sester se ale stále zvyšuje, v současnosti to tedy vychází tak, že službu v odběrovém stanu mají vybrané sestřičky zpravidla jednou týdně. 

Je to náročné, ale držím se. Hlavní nápor pacientů teprve čekáme. Zatím jsme měli na oddělení dočasné péče tři pacienty a je dobře, že přibývají postupně, takže máme čas se připravit, to samé platí pro postupný nárůst počtu odběrů. 

---

Školení všech zaměstnanců trutnovské nemocnice v oblasti ochrany proti infekčním onemocněním má na starosti Pavla Jeřábková, sestra pro prevenci a kontrolu infekcí. Pavla Jeřábková teď využívá znalosti, o kterých si nikdy nemyslela, že je využije v praxi. Je to právě ona, která nastavuje režimová opatření pro celý personál trutnovské nemocnice a zaměstnance školí, jak se v situacích, které s příchodem infekce nastaly, mají chovat. 

Než jsem nastoupila na svou pozici, tak jsem prošla kurzem, který pořádá Národní referenční centrum pro infekce spojené se zdravotní péčí ve spolupráci s Univerzitou Karlovou, kde jsme se školili na prevenci infekcí a získávali aktuální informace v této oblasti. Pokyny nám několikrát do týdne také dodává MUDr. Vlastimil Jindrák z Národního referenčního centra a také Státní zdravotní ústav, s tím, že tyto postupy implementujeme do našich podmínek. Dostali jsme návody na oblékání a svlékání ochranných pomůcek, na transport materiálu, na vyšetření, atd.  Zároveň jsme požádali o spolupráci a kontrolu nastavených procesů i odborné pracoviště experimentální biologie z Přírodovědecké fakulty UHK.

Časově a psychicky je to hodně náročné, ale zvládáme to. Jsem spokojená, jak to máme nastavené a čekáme, co přijde. Doufám, že tento týden ještě budeme mít čas na to, abychom si zvykli na nový režim, který jsme si nastavili. Očekávám, že se to příští týden zhoupne, buď k lepšímu, nebo k horšímu, ale těžko předvídat. 

V tuto chvíli už máme v nemocnici proškoleny desítky lidí, aktuálně se chystáme k proškolení personálu na operačních sálech, máme proškoleny zaměstnance na ARO a postupně doškolujeme další zaměstnance, aby byli připraveni pracovat s pacienty u kterých je podezření na COVID-19 a samozřejmě také všechny nové dobrovolníky, kteří nám chodí vypomáhat třeba do bariérových vstupů. 

Speciálně se zaměřujeme na správné svlékání ochranných pomůcek, aby nedošlo k přenosu případné infekce. 

Jak probíhal příjem tří pacientů, které jste tady na oddělení s podezřením na onemocnění už měli? 

Tyto pacienty nám přivezla záchranná služba, sestřičky si je v ochranných oblecích převzali, hospitalizovali, otestovali a čekali jsme na vyšetření. Ke každému pacientovi s podezřením se musíme v průběhu hospitalizace chovat jako by byl infekční. V současné době máme výsledek za 3 až 4 hodiny, tedy se nepředpokládá, že by tu pacient měl být celý den. Na výsledek čeká v izolovaném pokoji, kde má vše co potřebuje a který neopouští. Ve všech třech případech byl výsledek negativní. 

Zvýšené riziko nepociťují. Manžel se ale musel proměnit v uklízečku, kuchařku, učitelku, družinářku… zastává roli několika lidí, protože zůstal naštěstí doma s dětmi. Já se tak můžu soustředit na svoji práci. Domů se teď jezdím spíše jen umýt a vyspat, ale díky tomu, že mám doma podporu, je to dobré. 

Rozhovory připravila tisková mluvčí Krajského zdravotnického holdingu