Město bez bariér - aneb do divadla na vozíčku jen s vlastní plošinou

Divadlo je společenská událost. Nejde jen o samotné představení, ale i setkávání se s lidmi, prohodit pár slov s kamarádkou, bývalou kolegyní, spolužákem ze školy. To všechno je odepřeno spoluobčanům, kteří nejsou sami schopni překonat pouhopouhé 3 schody u vstupu do divadla. Stydím se všechna předchozí vedení města, která nebyla schopná zajistit prostředky na takto primitivní a nijak komplikovanou stavební úpravu. 

Pokud si však vybavujete, že na divadelních představenách v Hankově domě je vždy hodně vozíčkářů, a nikdy vám tedy nepřipadlo, že by tam nebyl bezbariérový přístup, tak jste neviděli auto Domova sv. Josefa, které tyto vozíčkáře přiveze a na své plošině vyveze nad 3 nepřekonatelné schody vedoucí do Hankova domu. Pokdu v tomto autě s vozíčkem nejedete, tak se přes 3 schody na 4 kolečkách sami nedostanete.

Jenom nynější ředitelka divadla o to bojuje na městě již několik let a NIKDY na to nebyly peníze, ačkoliv hodně projektů dostane dotace právě díky řešení bezbariérovosti subjektu či místa. Mělo se to dělat letos, ale opět se to bude dělat "příští rok", přednost má střecha. Podobný problém neřeší však jen ředitelka Hankova domu - připomeňme si březnové zasupitelstvo, kde ředitelka knihovny Slavoj, Marta Staníková, bojovala o pozemek vedle knihovny, aby mohl být postaven bezbariérový přístup i do vyšších pater knihovny (výtah). Výjimkou nejsou ani školy bez bezbariérového přístupu.

Další obrovskou bariérou, a nejen pro vozíčkáře, jsou neosvětlené dloooouhé schody vedoucí od nábřeží k Hankovu domu. Oni se vlastně obecně vozíčkáři, ale i maminky s kočárky, dostávají dost složitě z nábřeží do centra města. Právě v níže připojeném videu je vidět, že jim nezbývá nic jiného než jet po komunikaci, což je v některých případech nebezpečné a rozhodně nevhodné.

Napište nám, jaká místa ve městě jsou pro vás největší bariérou. Ať už na vozíku, s kočárkem, nebo i jen elegantní hůlkou.