REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Znatelné památky po tvrzi Zátluky jsou u malých rybníčků. První rybníček je od silnice vzdálen asi 200 metrů a odbočuje k němu lesní cesta. Je vytvořen umělým náspem 30 metrů dlouhým. Byla to nádrž na vodu, která sloužila k napouštění vodního příkopu okolo tvrze v případě ohrožení. Asi 50 metrů vzdálená je druhá nádrž s umělým náspem vysokým asi 2 metry a dlouhým 60 metrů. Tato hráz vytvoří při napuštění vodní příkop okolo kruhové vyvýšeniny (asi 100 m2) na které stála tvrz.
V první polovině 20. století byl postaven na místě tvrze altánek po němž zůstaly jen kamenné základy. Altánek byl později opět obnoven. Třetí rybníček o velikosti asi 30 x 70 m leží asi 150 metrů dále. Po obou stranách rybníčků jsou lesní cesty vyúsťující na silnici Doubravice - Bílá Třemešná. Ta vzdálenější od dehtovské silnice byla vybudována patrně za sedmileté války s Pruskem v letech 1756 - 1763. Byla nazývána Císařská cesta, tento název se udržel do dnešní doby. Táhla se po návrší od Kuksu přes Hřibojedy, Libotov, Zálesí, Čertovy hrady, zátluckými lesy výše uvedenou cestou vedle tvrze a pokračovala hlubokým úvozem Volavkou (kde bylo nutné volání, protože by se povozy nevyhnuly) k Záhoří. Pokračovala k Mezihoří a Perenskou cestou na Zvičinu. Tím spojovala dvě bojiště, na Zálesí a na Zvičině.
Kdy zátlucké lesy koupili páni z Poličan není přesně známo. V katastru císaře Josefa II. z roku 1780 nejsou na území obce Horní Dehtov v majetku vrchnosti Zátluky uvedeny.
Podle protokolu dílců pozemkových a popisu hranic katastru dehtovského roku 1841 uvádí se Czeczinkar, rytíř z Birnitz, pán na Poličanech. František Cecinkar koupil panství roku 1804 od rodu Kotulínských, který držel Poličany od roku 1657. Dle popisu katastrálních hranic z roku 1841 jsou na hranici Zátluk uvedeny významné mezníky označené písmenem K (Kotulínský) a letopočtem. Hraniční mezník Horní Dehtov-Bílá Třemešná-Lipnice je označen SKCKJES 1719, mezník s Lipnicí na nejvýchodnější straně GKG5SK bez letopočtu, další s Lipnicí R 1787 blízko katastrálních hranic s Doubravicí. S Doubravicí pak 9 kamenů označených 1793.
Les Lísek je již označen mezníky z roku 1717 jak s Doubravicí, tak se Zátluky. Předpoklad je, že rod Kotulínských koupil Zátluky kolem roku 1787-1798. V roce 1873 koupila od Cecinkara panství poličanské Rosa von Hohenlohe, která se později provdala za generála Groye. Kněžna Rosa Groy prodala roce 1911 celé panství ing. Vlachovi z Chlumce. Ten roce 1913 celé panství poličanské rozprodal. Zátlucké lesy, Panskou Horku a Mezihoří zakoupilo město Dvůr Králové. Po druhé světová válce převzaly i Zátluky do správy Státní lesy a rybník Státní rybářství.
Okolo velkého rybníka byla původně louka, která byla po r. 1911 postupně zalesněna.
Na žádost města Dvora Králové konalo se 30. 6. 1926 komisionelní řízení ohledně upravení rybníka. Rybník byl upraven v rozloze 0,93 ha pro pěstováni ryb. Z počátku používán byl též ke koupání. Později, když tím vznikly škody na rybí násadě, bylo koupání zakázáno.
Traduje se, že Karel Jaromír Erben se inspiroval zátluckým rybníkem ve své básni „Štědrý den“. Námět na tento příběh Marie a Anny vymanil se mu ze vzpomínek na studentská léta, kdy ve chvílích volna vyhledával se svými vrstevníky osamělé rybníky a jiná zákoutí našeho kraje.
Foto: Láďa Válek - celou galerii najdete ZDE a další ZDE
Blízko rybníka stála myslivna (fořtovna), která byla označena číslem popisným 34 Horního Dehtova. Místní název U Zátlucké fořtovny se udržel až do dnešní doby. Byla postavena asi v roce 1845. Roku 1911 byla zničena požárem a znovu postavena nebyla. Č. p. 34 pak dostal nově postavený dům Bohuslava Rejla v Horním Dehtově. V letech, kdy byla myslivna obývána vrchnostenskými lesníky, bylo lesní zátiší kolem myslivny v létě hojně navštěvováno. Ve stínu lesních stromů byly pořádány každoročně dětské i spolkové výlety a různé slavnosti, hlavně ze sousední Doubravice, které se konaly i po první světové válce.
V místě fořtovny je dnes umístěn pomník význačnému lesníkovi Matějovi Brujovi. Matěj Bruj, lesní rada města Dvůr Králové n. L., lesnický organizátor, publicista a pokrokový včelař se narodil v Horomyslicích na Plzeňsku 23. 12. 1879. Zemřel 9. 3. 1947 ve věku 68 let. Jako mladý měl sice prohřešek, který se týkal zpronevěry modřínového dřeva, ale později se velmi zasloužil o zalesnění po mniškové kalamitě ve dvacátých letech.
Posledním a snad nejoblíbenějším vrchnostenským lesníkem byl v myslivně fořt Borůvka. Byl to poslední pan fořt, který svým bodrým a šťavnatým humorem mnohého sice postrašil, nikomu však neublížil. Kronikář Vojtěch Petera dle vyprávění starších pamětníků o něm napsal humornou historku:
Byl výborným střelcem a při jednou větším honu s uštěpačnými úsměvy pozoroval mladého pozvaného na hon kavalíra, který ten den měl neobyčejnou smůlu, že téměř každou ranou chybil. Když si na to panu fořtovi stýskal, podíval se tento s opovržením na jeho ruce v rukavičkách a po svém způsobu drsně vyhrknul: „Strčte si ty rukavičky do .... a budete střílet lépe“.
Kavalírek nejsa patrně na podobné krasořečnění zvyklý, v obličeji se zapálil, poslechnul však a s potěšením zpozoroval že opravdu střílí bez rukaviček lépe. Po ukončení leče přistoupil k lesnímu řka: „Pane lesní, byla to rada dobrá, ale tuze krobiánská.“
Potomek fořta Borůvky, František Borůvka se po studiích na lesního inženýra oženil, ale vypukla u něho duševní nemoc a stal se z něho pobuda. Zemřel za druhé světové války. Dalším známým obyvatelem myslivny byl Hojný, z jeho rodiny byl známý Josef Hojný, hostinský v Lipnici, který zemřel v první světové válce, ve stáří asi 70 let.
Posledními obyvateli opuštěné hájovny byla rodina Bedřicha Rejla z Dolního Dehtova, která se asi měsíc před požárem myslivny v roce 1911 odstěhovala do Řečice č. p. 18 k rodičům jeho manželky.
Vaše komentáře |