Trvalo to čtvrt století, ale podařilo se! Dar rodáků - odsunutých Němců - se konečně dostal na oltář zvičinského kostelíčka

Redakce / 27.09.2019

Po listopadovém převratu v roce 1989/90 začali přijíždět na návštěvu rodných míst tzv. odsunutí Němci. Většinou přijížděli v dobrém, bez výčitek, pouze s určitou nostalgií. V roce 1995 přijel na Zvičinu rodák ze zdejší vsi Josef Wagner s manželkou Gertraudou a tehdy zvičinskému kostelíčku darovali pozlacenou soupravu čtyř svícnů a krucifix.

FOTOGALERIE - Trvalo to čtvrt století, ale podařilo se! Dar rodáků - odsunutých Němců se konečně dostal na oltář zvičinského kostelíčka

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Svůj vzácný dar vložili do rukou královéhradeckého biskupa Mons. Karla Otčenáška v naději, že bude předán na Zvičinu a při každé mši překrásné svícny s krucifixem ozdobí oltář zdejšího kostelíčka (obr. 1). Nestalo se tak. Pozlacený dar zmizel kdesi v útrobách biskupství a neobjevil se na Zvičině po celé čtvrt století.

Profesor Karel Martinek, jenž sepisuje historii našeho památného vrchu, se proto obrátil na pana generálního vikáře královéhradeckého biskupství Mons. Josefa Sochu se skromnou žádostí o vysvětlení a nápravu. Ten odpověděl: „Souprava je vlastnictvím biskupství, které ji má uloženou … Nejsme povinni ji komukoliv ukazovat ...“. Po této arogantní odpovědi se prof. Martinek obrátil s prosbou o pomoc na několik vlivných církevních hodnostářů a podal mj. stížnost do sekretariátu Mons. Dominika Duky, primase českého. Současně v časopise „Vlastivědné čtení o Královédvorsku“ (v článku „Ach, ten náš milý zvičinský kostelíček“, č. 4, 2018, str. 20 až 32) se obrátil na pana generálního vikáře těmito slovy:

„Počínání biskupství hrubě pošlapává vůli dárců, kteří soupravu věnovali výlučně na Zvičinu, tedy do míst, která museli v roce 1945/46 při odsunu opustit. Podle přání dárců – manželů Josefa a Gertraude Wagnerových – má totiž tato souprava zdobit jejich zvičinský oltář při všech bohoslužbách. Faktem však je, pane generální vikáři, že od roku 1995, kdy došlo k daru, jenž biskupství neprávem začalo považovat za svůj, se tato souprava již NIKDY na oltáři neobjevila. Nebylo soupravy na oltáři ani při významné mši svaté v roce 2011 při oslavách 300 let od vysvěcení kostelíka. A to je, pane generální vikáři, nehorázný, nemorální výsměch památce nedávno zesnulých dárců. Snad si biskupství nepřivlastnilo tuto soupravu jen proto, že je pozlacená?“

Opakované žádosti o předání pozlaceného daru na Zvičinu, jakési martyrium dopisování s biskupstvím se skončilo teprve po roce. Prof. Martinek a především Zvičiňáci si dnes mohou konečně oddechnout – dočkali se spravedlnosti, pozlacená souprava se vrátila z Hradce Králové k nám (obr. 2). Na poutní mši, která se bude konat v neděli 29. září t. r., dar manželů Wagnerových ozdobí zvičinský oltář, geniální výtvor Františka Pacáka.